Na Dívčí hrady nejen za koňmi Převalského

Za cíl našeho druhého třídního dne byly vybrány Dívčí hrady vypínající se na vápencových skalách nedaleko hranic Prokopského údolí. Vystoupili jsme na zastávce Lihovar a už naše první pohledy nás utvrdili v tom, že budeme malinko stoupat. Ne všichni tuto skutečnost přijali s povděkem. Překonali jsme železnici i příkré skály a ocitli se najednou v tiché zemi ležící téměř uprostřed rušného velkoměsta.

Koně zdaleka nebyly prvními živými tvory, na něž jsme narazili. Stádo koz, které si oblíbilo z nejasných důvodů Tomáše, jsme pomohli bezpečně převést z jedné ohrady do druhé. Míříme k výběhu koní Převalského a u jedné z vyhlídek máme štěstí, pasou se přímo před námi.

Na nedalekém plácku si pak dáváme svačinu a máme v plánu zahrát si společně tři hry. Zůstává však pouze u plánu, který občas dokáže leccos překazit. V tomto případě šlo o některé z nás. Když se někdo z nejasných důvodu nadchne pro myšlenku "že prostě nic hrát nebude", nestačí vám mnohdy ani pověstný pár volů. V pár lidech si tak alespoň na chvíli zahrajeme Molekuly a míříme dolů do údolí. Alespoň skalní vyhlídky dokáží ocenit všichni. Místy obtížnou cestu dolů zvládáme s přehledem.

Počáteční skepsi, zdá se, vystřídal na zastávce v Hlubočepech a zejména pak na Andělovi dojem pohodově prožitého společného dne.