8.C v divadle Vzlet
V minulém týdnu jsme dostali příležitost zhlédnout na prknech (nebo spíš palubkách) vršovického divadla Vzlet hru První rána kapitána. Ve velmi neortodoxním představení jsme byli svědky pomyslné hry ve vybíjené se soustou střetů – mezi generacemi, pohlavými apod. Pro otevřeného diváka šlo o velmi přínosné představavení, během nějž mohl přemýšlet nejen o sobě a vztahu k dalším lidem. Inscenace je natolik jedinečná, že se jí dostalo i pozornosti ČT art.
A co na hru říkají samotné žačky a samotní žáci 8.C?
Ze hry jsem si odnesla, že nejsem sama, která si prochází těžším obdobím a není ostuda, se s tím někomu svěřit. Také je to hra, kterou bych fakt chtěla, aby viděli moji rodiče a konečně pochopili, jak se někdy cítím.
Uvědomil jsem si, že vybíjená má spoustu špatných i dobrých stránek. Někdo ji nesnáší, někdo ji nemá rád a někdo ji miluje. Odnášim si, že vybíjená není taková, jaká se zdá.
Uvědomila jsem si, že na to nejsem sama a že je v pořádku se o mých problémech bavit s lidmi. Byla bych ráda, kdyby se na tuhle hru podíval táta, aby pochopil, že to, co dělá, bolí.
Spoustu témat pro mě bylo aktuální a rozhodně mi došlo, že nejsem jediná, kdo má nějaký problém. Taky jsem se rozhodla zajít na představení s rodiči, protože si myslím, že by jim to mohlo hodně říct o tom, čím si můžu procházet.
Při představení jsem si uvědomil, že každý má strach z něčeho jiného – někdo má strach, když dostane míč, a někdo třeba z někoho. Divadlo se mi velice líbilo.
