190. VÝROČÍ

Oslavili jsme 190. výročí školy

V pátek 11. 11. 2016 jsme oslavili 190. výročí otevření první samostatné školní budovy v Dolních Břežanech. Školu založil v roce 1826 arcibiskup pražský Václav Leopold Chlumčanský (Břežany byly od roku 1715 arcibiskupským panstvím), proto byla slavnost zahájena v 16 hodin děkovnou mší svatou v zámecké kapli, kterou celebroval zástupce arcibiskupství pražského biskup Karel Herbst spolu s páterem Janem Gerndtem, farářem naší farnosti. Účastníci společně poděkovali za uplynulých 190 let a přijali požehnání pro školu, žáky i učitele do let dalších. V 17 hodin se všichni návštěvníci sešli v sále v novém pavilonu školy, kde byl připraven slavnostní program. V pozvánce avizované úvodní překvapení bylo vystoupení školní rapové skupiny Bramborová kaše (jedná se o žáky 6.A pod vedením p. učitele Mikšovského), kteří uvedli svoji vlastní skladbu „190 let – výročí školy!“. Vystoupení bylo strhující a vyvolalo bouřlivý ohlas zaplněného sálu. Ředitelka školy Iva Fischerová pak ve svém úvodním projevu připomněla historii dolnobřežanské školy a některé osobnosti, které ji utvářely, její vývoj, proměny i modernizaci v posledních letech a v závěru vyzvala k zachování po staletí platných morálních hodnot i v dnešní rozbouřené době. Biskup Karel Herbst vyzdvihl význam vzdělání i tradici vzdělanosti u nás a hovořil také o nezastupitelném poslání učitelského stavu. Starosta obce Věslav Michalik promluvil o významu novodobé spolupráce s arcibiskupstvím pražským a připomněl, že bez této skvělé spolupráce by v posledních letech nemohlo být v obci zrealizováno hned několik významných a přelomových stavebních projektů, např. náměstí a dva parky ve středu obce, nový hřbitov, dvě evropská vědecká centra apod. Závěrem poděkoval učitelům a vedení školy za jejich práci a popřál hodně sil do dalších let. Poté následoval hlavní bod programu – „Scénické čtení z historické kroniky školy dolnobřežanské“. Kroniku školy začal psát už v roce 1882 Damas Muchka, který školu řídil celých 31 let a školní kronika je bez přerušení vedena dodnes. Stará školní kronika je mimořádně poutavé, poučné a půvabné čtení a byla hlavní inspirací pro přípravu tohoto vystoupení. Osm žáků deváté třídy za klavírního doprovodu pana učitele Davida Vaňka a obrazové prezentace předčítalo autentické zápisy ze školních kronik a přiblížili tak vývoj školy na pozadí významných historických událostí od roku 1826 do sametové revoluce 1989. Když v závěru dozněla píseň Modlitba pro Martu, dojatý zaplněný sál odměnil aktéry dlouhotrvajícím potleskem. Za přípravu tohoto vystoupení a režijní vedení patří velký dík panu učiteli Ivovi Mikšovskému.

Jako symbolický most z minulosti do budoucnosti pak následovalo slavnostní poklepání základního kamene nové a po generace vysněné tělocvičny, která se v těsném sousedství školy začala stavět letos v září a měla by být dokončená v září 2017. Slavnostního poklepání se ujal pan biskup Karel Herbst, ředitelka školy Iva Fischerová, starosta obce Věslav Michalik, architekt Jakub Našinec a ředitel stavební firmy PkS, Jaroslav Kladiva. Závěrem slavnosti pozvala ředitelka školy všechny návštěvníky k prohlídce rozsáhlé výstavy, která byla připravená v prostorách školy. Vystaveny byly zajímavé a cenné archiválie, které po dva měsíce připravovala ve spolupráci s krajským archivem paní učitelka Petra Dalibová, která také z dostupných pramenů zpracovala stručnou historii školy. S historickou částí výstavy jí pomáhal také pan učitel Jan Stejskal. Na promítacích plátnech běžela prezentace historických fotografií a rozhovory současných žáků s žáky bývalými, které děti zpracovaly i v písemné podobě. K dispozici byla také stará školní lavice, ve které se mohli hosté vyfotografovat. V hale byla instalovaná vitrína s archeologickými nálezy, které byly objeveny pod stavbou nové tělocvičny, některé jsou až z doby 5 tisíc let před n. l. Na vystavených fotografiích také všichni mohli sledovat proměny školních budov a života školy i proměny a rozrůstání učitelského sboru. Několikrát byl v průběhu večera vzpomenut prapor, který škole při jejím otevření věnoval zakladatel arcibiskup Chlumčanský a který nese nápis „pocta dobrým žákům od Wáclawa Leopolda knížete arcibiskupa 1826“ a z rubu slova „k Bohu vede víra a ctnost“. Prapor škola dosud má, ale vzhledem k jeho stáří 190 let jej nebylo možné vystavit. Na výstavě byly jeho fotografie, žákovské kresby a také jeho zdařilá replika, kterou vytvořila paní Anna Tatarová s paní učitelkou Macákovou. Další část výstavy tvořily výtvarné práce žáků školy. Jednalo se o náčrty architektonických návrhů a trojrozměrné modely školy budoucnosti, perokresby podle historických pohlednic Dolních Břežan, návrhy historického písma apod. Za přípravu výtvarné části výstavy patří dík paní učitelce Zuzaně Macákové. Velký zájem vzbudila i prezentace chystaných stavebních projektů, které připravila obec spolu s vedením školy a které by v několika měsících či letech měly být v areálu školy zrealizovány. Závěrem večera se účastníci celého programu shodli, že se jednalo o opravdu důstojné, slavnostní a působivé setkání a nezapomenutelný zážitek. Děkujeme všem za přípravu i účast.

(text vyšel v časopise Rozkvět č.57/2016, náhled originálu viz fotogalerie níže)

 

Projev ředitelky školy, Ing. Ivy Fischerové, přednesený dne 11.listopadu 2016 u příležitosti oslav 190. výročí otevření první školní budovy v Dolních Břežanech:

Vaše excelence, pane biskupe, pane starosto, vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

dovolte, abych Vás srdečně přivítala v těchto krásných prostorách naší nové školy při slavnostní příležitosti, kdy si připomínáme, že uplynulo již 190 let, kdy byla v Dolních Břežanech otevřená první samostatná školní budova.

Škola v Břežanech byla od počátku úzce spjata s arcibiskupstvím pražským. První školní budovu nechal postavit a v roce 1826 ji slavnostně zasvětil „Bohu a vlasti“ arcibiskup pražský Václav Leopold Chlumčanský a po dalších skoro sto let se pražští arcibiskupové téměř pravidelně účastnili zahajování školního roku, různých slavností a školu všemožně podporovali.

Školství v naší obci má však historii ještě delší. Podle dostupných pramenů se obci vyučovalo ve statku na návsi už od roku 1790, ale s  největší pravděpodobností v nějaké podobě už asi roku 1715, kdy se Břežany staly arcibiskupským panstvím.

Zakladatel školy arcibiskup Chlumčanský také při otevření daroval škole prapor, který nese nápis: Pocta dobrým žákům od Wáclawa Leopolda knížete Arcibiskupa 1826 a z rubu slova: K Bohu vede víra a ctnost. Prapor dosud máme, ale vzhledem k jeho stáří 190ti let jej nemůžeme vystavit. Na výstavě jsou jeho fotografie a u vstupu do tohoto pavilonu je umístěna jeho zdařilá replika, kterou vytvořila paní učitelka Macáková a paní Anna Tatarová.

Budova školy, jejíž narozeniny si dnes připomínáme se nachází v sousedství břežanského zámku naproti OÚ, za barokní sochou Kalvárie. Škola to byla od svého otevření významná a velká, navštěvovalo ji až kolem 220 dětí nejenom z Břežan, ale i z tzv. přiškolených obcí: ze Lhoty, z Písnice, Točné i z Cholupic.

Zajímavostí také je, že v zahradě školy dal v roce 1897 arcibiskup František de Paula hrabě ze Schonbernů postavit ztv.opatrovnu pro tří až šestileté děti.  Určitě se málokterá obec v té době mohla pochlubit svou školkou. V této budově jsme mimochodem mateřskou školu provozovali až do roku 2007, kdy byla otevřená nová pavilonová školka zde v areálu.

Ale zpět ke škole. Ta se z původně dvoutřídní postupně rozšiřovala na tří třídní, nakonec pětitřídní, sloužila dlouhých 158 let, ale rostoucím nárokům už nestačila.

Proto byla postavena a v roce 1984 otevřena škola současná. Jak běžel čas, i tato budova postupně chátrala a zastarávala. V posledních letech se škola dočkala několika generálních rekonstrukcí (jak vnějšího pláště, tak všech vnitřních prostor) a v loňském roce i rozsáhlé dostavby – nového školního pavilonu a nové jídelny. Od roku 2003 bylo do školy nainvestováno 273 miliónů korun a obec si svou školu opravdu hýčká.

Při otevření školy v roce 1984 jí navštěvovalo 213 žáků v sedmi třídách, nyní po více než třiceti letech se škola rozrostla na 500 žáků v 22 třídách.

Dovolte mi závěrem se ještě trochu ohlédnout. Nejenom, že se málokterá obec může pochlubit tak dlouhou školskou tradicí, ale měli jsme ještě jedno štěstí v osobě řídícího učitele Damase Muchky (ještě tady o něm dnes večer uslyšíte), který  Břežanskou školu vedl celých 31 let a už v roce 1882 začal psát školní kroniku, která se zachovala dodnes. Nejen, že se jedná cenný historický pramen, ale je to i mimořádně poutavé, půvabné a poučné čtení.

Při přípravě těchto oslav jsem se do staré kroniky opět po deseti letech začetla a to mě  dovedlo k zamyšlení, o které bych se s Vámi s dovolením ráda podělila.

To, že se život poslední dobou nesmírně zrychlil, společnost zpovrchněla a svým způsobem otupěla, jsme si určitě všichni všimli. Ostatně, že se „Časy  mění…“ si stěžoval už Cicero před dvěma tisíci lety. Nerada bych, abychom však této všeobecné povrchnosti a otupělosti přivykli a rezignovaně přijímali, že i z našich nejvyšších míst namísto morálního apelu, vyzdvihování a uplatňování morálních hodnot zaznívá znevažování, pohrdání a pohrávání si s pravdou a lží. Ze všech stran v poslední době slyšíme, že si musíme uhájit naše evropské, křesťanské zásady a tradice ale, ruku na srdce, kdo dnes umí říci – co to vlastně je?

Pojďme si připomenout slova, která platila po staletí: ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, nemění, co odpřisáhl, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí!

Tak snad to, už z úcty k našim předchůdcům, bude u nás platit i nadále! Děkuji Vám za pozornost.

V Dolních Břežanech, 11. 11. 2016