180. výročí otevření první školní budovy v Dolních Břežanech

Projev ředitelky školy, Ing. Ivy Fischerové, přednesený dne 14.října 2006 u příležitosti oslav 180. výročí otevření první školní budovy v Dolních Břežanech, vystihuje význam a hodnotu nejen této události, ale také celé historie školství v naší obci.

Vaše Eminence, pane kardinále, vážení hosté, milí přátelé!

Dovolte, abych Vás srdečně přivítala v naší škole. Když jsme zvažovali, v jakém duchu oslavíme 180. výročí otevření první školní budovy v Dolních Břežanech, rozhodli jsme se právě pro toto přátelské setkání, kde, jak věřím, bude prostor a příležitost si povídat a hlavně zavzpomínat.

Jsme velice poctěni, že naše pozvání přijal osobně Jeho Eminence pan kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský a primas český. Škola v Dolních Břežanech byla totiž od počátku úzce spjata právě s pražským arcibiskupstvím. První školní budovu nechal postavit a v roce 1826 ji slavnostně zasvětil „Bohu a vlasti“ arcibiskup pražský Václav Leopold Chlumčanský. Po mnoho dalších let se pražští arcibiskupové téměř pravidelně účastnili zahajování školního roku, různých slavností a školu všemožně podporovali.

Školství v naší obci má však  historii ještě mnohem delší. Dle dostupných pramenů zde byla první škola zřízena už někdy po roce 1715, kdy se Břežany staly arcibiskupským panstvím.

Budova školy, jejíž výročí si dnes připomínáme se nachází v těsném sousedství břežanského zámku naproti OÚ  (dnes ji vlastní fy. BRIXI). Škola to byla od svého otevření v roce 1826 významná a velká, navštěvovalo ji až kolem 220 dětí nejenom z Břežan, ale i z tzv. přiškolených obcí: ze Lhoty, z Písnice, Točné a Cholupic.

Zajímavostí také je, že v zahradě školy dal v roce 1897 arcibiskup František de Paula hrabě ze Schonbernů postavit ztv.opatrovnu pro tří až šestileté děti.  Myslím, že málokterá obec se v té době mohla pochlubit mateřskou školkou.V této budově naše mateřská škola sídlí doposud.   V červnu letošního roku jsme zde v areálu školy začali stavět novou školku pro 75 dětí a symbolické je, že ji budeme otvírat právě příští rok , v roce 110 narozenin budovy původní.

Ale zpět k základní škole. Ta se z původně dvoutřídní  v roce 1826 postupně rozšiřovala na tří třídní,  nakonec pětitřídní, ale rostoucím nárokům už nestačila. Proto byla postavena a v roce 1984 otevřena  škola současná. Jak běžel čas, i tato budova postupně chátrala. Naštěstí se létě roku 2004 dočkala rozsáhlé rekonstrukce, při které byla budova zateplena, obvodový plášť obložen dřevem, vyměněna všechna okna a dveře, byla provedena kompletní oprava všech střech a generální rekonstrukcí prošla i kuchyň, jídelna a technické zázemí školy.

Ještě před tím, v únoru 2004,  jsme otevřeli dva tělocvičné sály, které byly zrekonstruovány z bývalé kotelny a uhelny. Byl to okamžik vskutku historický, protože obě budovy, stará i nová škola, byly vždy bez tělocvičny a např. tady se cvičilo v této hale.

Naši školu nyní navštěvuje 267 dětí a zájem o ni rok od roku roste.

Ale vraťme se k historii. Když jsme chystali tyto oslavy, obrátili jsme se na okresní archiv, kde jsme se mimochodem setkali s mimořádnou ochotou a pomocí, a ti nám poskytli mnoho  materiálů. Některé z nich jsme pro tento den zapůjčili a budete si je moci prohlédnout na výstavě. Jedná se o třídní knihy, výkazy, školní matriku apod.  Asi nejzajímavější je první  školní kronika, kterou v roce 1882 založil řídící učitel Damas Muchka. Tento zajímavý muž byl 50 let učitelem, 36 let učil v Břežanech a celých 30 let školu řídil a psal kroniku. Zachytil v ní nejenom život školní a obecní, ale velmi barvitě i všechny historické události a zvraty. Když jsem kroniku četla, neodbytně mě napadala myšlenka, co v dnešní nesmírně rychlé a uspěchané době e-mailů a esemesek zůstane po nás.Vždyť já si často nemohu vzpomenout ani co jsem řešila minulý týden, jak se na nás valí jeden problém, událost, malér nebo zážitek   za druhým.

Je mi moc líto, že Vy nebudete mít možnost kroniku prolistovat a začíst se, protože je to čtení mimořádně poutavé, dnes někdy až úsměvné, ale strhující.

Proto mi dovolte, abych své dnešní,  dlouhé vystoupení, pro ilustraci doby, jazyka a nálady zakončila citací posledního působivého zápisu, který pan Damas Muchka vepsal roku 1912 do kroniky (mimochodem nesmírně krásným rukopisem,posuďte pak sami, kronika je na tomto zápisu otevřena).

„Letošním rokem pozoruji, že mně síly opouštějí, mé zdraví valem chabne a že nutno bude, bych rozloučil se  školou navždy. Ač stálo mne to hodně práce, přece namočil jsem pero a žádal jsem do pense. Veleslavná c. kr. okresní školní rada vyhověla přání mému a povolila mi přípisem ze dne 19.října 1912 čís.4302 bych 1.ledna 1913 vstoupil trvale na odpočinek.

  Cítím, že dny mého života sečteny jsou a že nebudu moci kroniku tuto koncem roku uzavříti a proto končím dnes, dne 15. listopadu 1912 na den svatého Leopolda, svátek to Jeho Eminence knížete a kardinála pražského p. arcibiskupa Leopolda z Chlumočanských  zakladatele a patrona školy zdejší. Druhá příčina že volím tento den jest náhoda, že na tento významný den jest mé místo znova k definitivnímu obsazení zadáno.

Po více než padesáte let sloužil jsem věrně škole, přitom hláse se vždycky jako Čech a Slovan ku svému milému českému národu. V Břežanech odchoval jsem tři generace, čtyři kardinály pamatuji a myslím, že jsem dosti vykonal práce učitelské.

S Břežanskou školou, která mně byla pokladem, druhým zlatým domovem, loučím se nerad… ba raději bych viděl, kdyby mně z ní vynesli mrtvého, než-li odcházejícího se slzami v očích a v srdci s bolem na trvalý odpočinek.

 Od roku 1867 působím v Břežanech, přišed z daleké Šumavy jako zdravý a bujarý junák chodský a dnes odcházím jako stařec prací zmařený do pense.

  Tedy loučím se s Tebou školo milá, loučím se s milými a dobrými mými sousedy a se vším, co drahým a vzácným mně zde bylo.

Loučím se s Vámi i školáci mně milí.

Již nikdy více nebudu zříti nevinné oči svých drahých dětí na sebe upřeny. Srdce přestává mi tlouci, jsouc naplněno hlubokým nevýslovným žalem a lítost, že svou zlatou milou školu, druhý domov můj opouštím, stahuje mně hrdlo a já nemohu nic více říci než: „Drazí a ty zlatá školo Břežanská s Bohem!“

Psáno v Dolních Břežanech, dne 15. listopadu 1912

Damas Muchka

(řídící učitel)

 Ježto síly p. Muchku valem opouštěly, dána mu dovolená a místo něho ustanoven byl pan Josef Novák výpomocným učitelem od 15. října 1912.

 Přání p. Muchky se splnilo. Vynesliť jsme ho skutečně 24.listopadu 1912 ze školy na hřbitov Zlatnický. Téměř nestonav, pouze churavě, zemřel vytrvalý tento pracovník na roli školské dne 21.listopadu 1912. Působiv v Břežanech plných 36 roků. Pohřeb konal se za velikého účastenství lidu, za přítomnosti slovutného c. k. okresního inspektora pana Josefa Libického a velikého počtu učitelstva. U hrobu rozloučil se s ním kolega Josef Štulík ze Zvole. Budiž ti, kolego milý, země lehká.“

Fotogalerie