Když děti vidí úl na vlastní oči, vezmou do dlaně včelu a poslechnou si příběhy ze života královen, je to zajímavé a zábavné zároveň. Když k tomu vymyslí ještě kupu otázek, dozvědí se třeba i to, co v úlu udělají včely s nezvaným návštěvníkem sršní.

Pohyb venku, kapela z klacíků, lístky vrby ovládané dechem a dopravní značky na vlastní oči, to je „škola venku“ v podání 1.A.

 „Hlavy dohromady dáme,

z písmen slova poskládáme.

1.A se učí dost,

vždycky je to pro radost.“