Jak jsme se vydali hledat koně svatého Martina (1. C)
I letos jsme sněhové vločky i Martina vyhlíželi marně, a tak jsme se rozhodli, že si ho přivoláme!
Přípravy na svátek sv. Martina byly pojaty velkolepě. Nejprve jsme si třídu zkrášlili obrázky koníků s bavlnkovou hřívou a mozaikovým pozadím. Ty paní učitelka dozdobila sněhovými vločkami. Doma jsme si připravili lampiony a 11. listopadu, tedy přesně v den, který připadá na svátek tohoto světce, jsme celí v bílém začali s oslavami. Přecejen to byly školní oslavy, takže se i trošku počítání, čtení a soustředěného pozorování do programu vešlo :). Po úvodu, ve kterém nás paní učitelka seznámila se svatomartinskou legendou, jsme už začali být trochu netrpěliví. Už jsme byli moc a moc zvědaví, jestli letos Martin svého koně stačí osedlat včas a přivézt nám do Břežan první sněhové vločky již dnes! Někteří nevydrželi a odběhli k oknu, přesvědčit se, jestli už........Ale kde nic tu nic! A tak jsme se vydali koně sv. Martina hledat! Na cestu jsme si vzali lampionky a byli moc rádi, že nám děvčata a kluci z druhé, třetí a 4.C dělají společnost. Cestou jsme zkoušeli koníka přivolat říkankou:
NA SVATÉHO MARTINA KRAJINA UŽ USÍNÁ,
BÍLÁ VLOČKA PADÁ K ZEMI, JAK DRAHOKAM
VYBROUŠENÝ.
POSPÍCHEJTE MILÍ, ZLATÍ, PRVNÍ SNÍH SE BRZY
ZTRATÍ,
JENOM MARTIN NA KONI, URČITĚ HO DOHONÍ.
A přestavte si, že se nám to povedlo! Jen nám bylo divné, že hřívu ani srst neměl bílou!? No, nevadí, byli jsme rádi, že jsme objevili alespoň koně siváka ;)! Poté, co jsme mu nabídli jablíčka a granule, jsme zjistili, že bychom si taky dali něco na zub. Zamávali jsme do ohrádky a vydali se zpět ke škole. Vzpomněli jsme si, že na nás ve třídě čekají pravé svatomartinské rohlíčky od maminek a víno, které "uvařila" paní učitelka. Hned po občerstvení a po tom, co jsme nabrali nové síly, jsme začali přemýšlet, co ještě ke svatému Martinovi patří. Kůň, červený plášť, rohlíčky, víno.........to vše jsme poznali, viděli a ochutnali. Aha! No přece ještě husy! Ty ho svým kýháním prozradili, když se skrýval v husníku. Od té doby připravují hospodyňky (naše maminky a babičky) pečenou martinskou husu. My jsme tedy žádnou nepekli, ale vyrobili jsme si hezkou z papírového tácku! Ozdobili brky a mašličkami a odnesli jsme si ji domů na památku dnešního projektového dne. A jak to dopadlo s těmi vločkami? I letos se musíme spokojit s těmi papírovými! Tak možná za rok.....
