Vysvědčení

Poslední lednový den by býval nebyl ničím výjimečný, kdyby na nás tak dlouho "nemrkalo" z tabule to zvláštní červené slovo VYSVĚDČENÍ, kdyby o něm stále někdo nemluvil, a kdyby se paní učitelka už od rána netvářila záhadně a tajuplně. Poslední vyučovací hodiny jsme se nemohli dočkat. Měli jsme mít podle rozvrhu matematiku, ale paní učitelka nám už ráno řekla, že si dnes místo počítání rozdáme naše úplně první vysvědčení. Tu hodinu vešla do třídy se širokým úsměvem, košíčkem plným vzkazů a velkými zelenými deskami. Pověděli jsme si společně, co se nám za celý půlrok podařilo úplně nejvíc a z čeho máme největší radost. Paní učitelka nás moc pochválila za čtení a za vedení písanek. Měla velkou radost i z našich vědomostí v prvouce a za počítání nám dokonce i zatleskala! I my jsme paní učitelce prozradili, že moc rádi cvičíme, vytváříme a bádáme. Společně jsme si potom řekli, na co se můžeme těšit ve druhém pololetí a co je ještě třeba trošičku vylepšit. A pak už přišlo na řadu samotné vysvědčení. Chodili jsme k paní učitelce, abychom si ještě zvlášť poslechli v čem jsme výborní a jedineční. Na někoho se paní učitelka usmívala o něco víc, někoho pohladila, na někoho zamrkala a někomu pošeptala něco tajemného do ouška. Důležité je, že jsme si odnesli všichni domů samé jedničky! Nemohli jsme se na naše první vysvědčení vynadívat! Tolik jedniček najednou! Strašně moc jsme se těšili, až ukážeme tu krásu i doma maminkám a tatínkům. Na závěr pro nás měla paní učitelka ještě jedno překvapení. Vlastně takový malý dárek. Ve čtvrtek jsme si vyšli místo vyučování do kina na pohádku o čarodějnici Kiki a její doručovací službě! Všichni jsme si pomysleli, že dostávat vysvědčení je vlastně docela prima! Na to další si ale budeme muset zase nějakou chvíli počkat.