Dobrý večer, pane Andersene

Ta pravá andersenovská noc byla letos vyhlášena na pátek 22. března. Ten večer jsme se sešli ještě s kamarády prnáčky a čtvrťáky u našich tříd a těšili se na všechny zážitky, které nás čekaly. Prvním zážitkem bylo, najít si ve třídě to nejlepší místečko, samozřejmě vedle toho největšího kamaráda, pro sladké usínání. Obložit si ho plyšáky a "hajánky" a pochopitelně si připravit i hezkou knížku. Druhým zážitkem bylo, pochutnat si na andersenovské večeři, kterou se stala, tak jako v loňském roce, pizza. Červené auto s naší objednávkou přijelo přesně na čas, a my jsme se nemohli dočkat, až paní učitelka s Péťou a Matějem vynesou ty voňavé krabice až k nám do druhého patra. Hmm.... to se nám dělaly boule za ušima! Sotva jsme si naplnili bříška tou skvělou dobrotou, už nás volala paní učitelka, aby nám přiblížila, proč jsme se sešli na nocovačku právě dnes. Dozvěděli jsme se, že děti téměř na celém světě nocují v knihovnách, školách a dětských klubech u příležitosti narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena (2 dubna - Mezinárodní den dětské knihy). Byl to vlastně takový smutný pán, protože ani jeho dětství nebylo příliš veselé. Málokdy se usmíval a všechny své starosti a vrásky začaroval do svých nádherných pohádek. Však jsme si jednu také poslechli - tu o cínovém vojáčkovi. Ani nám se nezdála příliš veselá. Paní učitelka nám pustila zdravici pana prezidenta Petra Pavla i velvyslance Dánského království. Oba pánové nám popřáli mnoho zážitků s knížkami a spoustu nočního dobrodružství. A tak paní učitelka navrhla, že bychom jim mohli také na oplátku poslat pozdrav od nás ze třídy. Pohled jsme napsali také paní ředitelce a panu starostovi. Snad udělá všem radost! Zážitek třetí - parádní bubnovačka! V sále na nás čekal pan Šušor a s ním i neuvěřitelné množství různých bubnů, bubínků a bubínečků. A jak on je všechny uměl rozeznít a rozpohybovat! Rozpohyboval tedy i nás a to až tak moc, že se nám vůbec nechtělo loučit. Jenže program naší Noci s Andersenem pokračoval. A to návštěvou knihovny. Tam si pro nás paní knihovnice připravila spoustu krásných knížek, příběhů a povídání. Každý rok je andersenovské nocování věnováno nějaké významné osobnosti. Letos jsme měli tu čest poznat nádherné dětské knížky pana Eduarda Petišky a prohlédnout si fotografii obrazu od pana Petra Síse. Přesně toho, který zdobí jako gobelín letiště Václava Havla a jmenuje se O létání a jiných snech. Nad knížkami a v příjemném prostředí jsme se zasnili i my, a když paní učitelka jemně naznačila, že bychom měli v dnešním programu pokračovat, moc se nám nechtělo - zavřít knížky a s paní knihovnicí se rozloučit. Ach jo.. tak zase někdy příště! Jestli si myslíte, že teď už bylo zážitků tak akorát a nás čeká ta naše "vymazlená" spacáková postýlka, kterou jsme si připravili, tak to se tedy mýlíte. Když jsme dorazili zpět do školy, tak nás paní učitelka zavedla na to nejodlehlejší, nejtmavější a nejstrašidelnější místo v celé škole. Jediné co nám dovolila vzít si s sebou, byly plyšáci - ochránci! Měli jsme za úkol vydat se sami černými chodbami až k místu, kde na nás čekal kostlivec Franta a pod jeho dohledem se podepsat na listinu odvahy. No, zuby nám jektaly ještě dlouho po půlnoci! Nejodvážnější byla naše Renča, protože šla úplně sama a první! Menší odvážlivci si mohli vybrat jiného menšího odvážlivce a na stezku odvahy se vydat s ním. Ve dvou se prý kulí oči strachem tak nějak radostněji, říkala paní učitelka. Nakonec strachy kulila oči i ona, když se nám někde cestou zatoulala naše Emička a my jsme ji nemohli za nic najít! Naštěstí se skoro zázračně objevila sama, podepsala listinu a mohla se s námi vydat do lesa duchů, přízraků a strašidel neboli osvětleného prostoru našeho nového dvora! To už se ale opravdu blížila půlnoc a my jsme měli před sebou poslední úkol - vyčistit si zoubky, postarat se o hygienu, zachumlat se do spacáků a usnout. Což se ukázalo jako úkol z celého programu nejsložitější! Nakonec se to ale povedlo všem! Ráno paní učitelka říkala, že se jí zdá, jakoby právě uplynulá noc byla ta nejkratší v celém roce. To my tedy můžeme jen potvrdit, protože nedospalé oči a stíny pod nimi mluví za vše! O víkendu to budeme muset dohonit! Na chodbě nás ještě čekala voňavá snídaně, o kterou se postaraly naše maminky a babičky. A byly opravdu štědré. Pochutnali jsme si na koláčích, buchtách, bábovkách, mafinkách, vaflích a nechybělo ani ovoce a čaj. Paní učitelka nám ještě na závěr poděkovala, že jsme se i letos do Noci s Andersenem zapojili s chutí a radostí. Na památku nám rozdala pamětní listy a zbylé pohledy jako památku na všechny letošní zážitky. To už se ale pomalu začali objevovat první rodiče, aby si nás odvedli domů. Byli zvědaví na všechno, co jsme zažili. A my tedy rozhodně máme letos o čem povídat! Takže....děkujeme, pane Andersene a těšíme se za rok!!!