Velikonoční štafetový běh (3.C)

Téměř každou hodinu tělesné výchovy jsme v jejím úvodu trénovali na velikonoční turnaj ve štafetovém běhu, který se již tradičně uskutečňuje mezi ročníky. Našimi soupeři tedy byli spolužáci ze 3.A a 3.B. V první i ve druhé třídě jsme velikonoční běh vyhráli, takže jsme se letos těšili na možný "hattrick"! Ona slavnostní chvíle nastala ve čtvrtek. Druhou hodinu jsme se všichni třeťáci sešli v tělocvičně a těšili se na vítězství! Každá třída postavila tři štafety po šesti běžcích. Byli jsme opravdu natěšení a nervozní, takže paní učitelka musela čekat delší dobu, než mohla odpísknout start první štafety. Běželi jsme jako vítr, podporovali se, fandili, pomáhali, drželi palce i zoufale zakrývali oči.... První štafeta doběhla. Být první v cíli se v tomto rozeběhu povedlo béčku, takže my jsme si připsali hezké dva body za druhé místo. Nevadí... dvě štafety máme ještě před sebou! Ke startu se připravila druhá šestka. Ozvalo se zapísknutí a štafeta se dala do běhu. Tady jsme měli smůlu, když se podařilo štafetový kolík dvakrát upustit, a tím ztratit drahocenné vteřinky! Ty se nakonec ukázaly rozhodující, protože nám v cíli chyběly! I tentokrát tedy druhé místo a dva body. Tak... teď už nám bylo jasné, že to, co jsme si přáli a v co jsme věřili, se rozplynulo... Nevadí! Na start se postavila štafeta třetí, tedy poslední! Ta letěla, jakoby v té tělocvičně byla snad úplně sama! S přehledem si doletěla pro první vítězství a krásné tři body! Velikonoční štafetový běh byl u konce. Týmy ze 3. A, B a C se připravily k závěrečnému nástupu, aby si mohly lépe poblahopřát k úspěchům. Kapitáni všech tří tříd si vzájemně podali ruce jako poděkování za hezký sportovní zážitek, a stejně tak udělaly později i celé týmy. Pana Beránka a paní Beránkovou si letos odnesl kapitán 3.B a paní učitelka Semerádová. Byl šťastný jako bleška a my jsme mu výhru přáli, i když beránci voněli taaak sladce! Paní učitelka nám totiž prozradila, že má pro nás ve třídě cenu útěchy. A tak jsme si výjimečně osladili následující hodinu českého jazyka gumovými hrošíky a žížalkami! Také jsme si popovídali o tom, jak je důležité přát úspěchy ( a nejen sportovní) ostatním; o tom, že i porážku je nutné umět přijmout s respektem a úsměvem na tváři a že ne vše, co bychom si přáli, se vždy povede vyplnit. A to i když se snažíme opravdu moc!