Za pověstmi na Vyšehrad
O Libuši, Přemyslovi, Horymírovi i o čertových kamenech jsme si povídali přímo na místech, kde prý kdysi žili a stále jsou zde po nich stopy.
Nejdříve jsme ale museli zvládnout cestu autobusem a tramvají, která by s přehledem v té červnové výhni mohla aspirovat na bobříka statečnosti. Po té jsme ještě museli vyběhnout necelou stovku schodů, abychom se dostali, podle paní učitelky, na nejkrásnější vyšehradské vyhlídkové místo. Bylo tam skutečně kouzelně. Ukázali jsme si Pražský hrad, Vltavu a její mosty i Petřín s rozhlednou. Prošli jsme kolem chrámu sv. Petra a Pavla, abychom se dostali na místo, ze kterého prý kdysi dávno věštila kněžna Libuše slávu a krásu Prahy. Sochy ze starých pověstí jsme si ukázali v místech bývalé akropole, vyfotili jsme se u nich a na trávě si rozložili svačinové pochoutky. Maminky nám totiž i tentokrát připravily úžasné výletní hodování. Po svačině byl, jak jinak, ten nejlepší čas na zmrzlinu. Tu jsme si ale sami museli koupit v nedalekém kiosku. Byla úplně nejlepší, protože jsme dokázali, že už si umíme zmrzlinku nejen vybrat, ale i spočítat, kolik korun máme zaplatit a kolik dostaneme zpátky!!! A nikdo nám nepomáhal! Z chvilku se paní učitelce zdálo, že už lelkujeme příliš dlouho, takže jsme se museli vypravit ještě k čertovým kamenům. Podle pověsti sem prý sloup dopravil sám pekelník, když se s místním knězem vsadil, že donese na Vyšehrad z chrámu sv. Petra v Římě sloup dříve, než kněz doslouží mši. Jenže, jak sloup padal z té ohromné výšky, rozlomil se hned na tři kusy. Samozřejmě jsme si museli vyzkoušet, jestli kousek pekla ještě neucítíme! A nic - ani síra, ani čertovo kopýtko. Jen kluci začali nějak zvláštně pozlobívat. Protože jsme měli ještě chvilku času, zastavili jsme se na zpáteční cestě na dětském hřišti. Tam to bylo asi nejbáječnější!!! Vydováděli jsme se na houpačkách, pískovišti i prolézkách a honem do školy! Čekal na nás oběd a odpočinek v družince. Však jsme si ho po tom pekelně ;) horkém dnu zasloužili!
