Báječná lyžovačka na okraji Jizerských hor
Když se většina žáků 7. tříd a několik šesťáků sešlo druhého ledna u autobusu před školou, většina se modlila, aby v Jizerských horách vůbec bylo na čem lyžovat. Když jsme však do naší chaty Na Perlíčku dorazili, strach jsme mít přestali.
Sníh ležel totiž v den našeho příjezdu nejen na sjezdovkách, ale i kolem celé naší chaty a v blízkém okolí. I když postupně celý pobyt sněhu ubývalo, lyžovali jsme každý den bez problémů.
Po ubytování a vybalení věcí jsme se všichni na zimní procházce koulovali (téměř až do bezvědomí), a proto se všichni těšili do vyhřáté chaty na večeři a odpočinek. Po snídani nás čekalo první lyžování, které bylo z celého lyžáku asi nejnáročnější. Než jsme se všichni naučili, jak to tady funguje, kde je na sjezdovce dobrý sníh a jestli se vyplatí jezdit malé nebo velké obloučky, bylo už skoro poledne.
I když s námi na lyžák jelo pár naprostých začátečníků, našim skvělým učitelům, především panu učiteli Šimkovi, se je podařilo do tří dnů naučit lyžovat tak, aby se mohli přidat do lyžařských družstev.
Z učitelského sboru s námi také jela paní učitelka Jolana Bohumská a paní učitelka Klára Tůmová, pan učitel Ivo Mikšovský a již dříve zmiňovaný pan učitel Dominik Šimek. Pana učitele Nádvorníka, kterého bohužel skolila bolest zad, skvěle zastoupil náš báječný školník Leoš Jalovecký.
Po každém lyžování jsme měli i volný čas pro sebe, kdy jsme se mohli navštěvovat a hrát spolu různé hry. Například specialitu mezi hrami – čamburínu - kterou nikde jinde nemají. Jde o historickou raritu mezi hrami, při které se hráči snaží roztočením káči srazit co nejvíce figurek a získat tak co nejvíc bodů. V čamburíně, hře schované ve stole, se dokonce pravidelně koná v chatě Na Perlíčku i neoficiální mistrovství světa! (Čamburína je originální hra původem z Prdku, hraje se zde už od počátku 20. století.)
Zatímco jsme se předháněli, kdo získá větší skóre v čamburíně, část žáků s většinou učitelů napjatě sledovala naše hokejisty U20 a všichni pak bujaře oslavovali jejich bronzové medaile.
A co by to bylo za lyžák bez závěrečné diskotéky? Poslední večer většina z nás protančila ve víru hudby a diskotéka, kterou si všichni dozajisté užili (byť možná po svém), skončila téměř před jedenáctou. Po tak skvělé zábavě se všem opravdu těžko usínalo, a učitelé tak měli spoustu práce s krocením dravé zvěře.
Podle mého názoru se díky radám od našich kantorů v průběhu týdne všem zlepšily lyžařské dovednosti a všichni určitě budeme na lyžák dlouho vzpomínat. I když se pár účastníkům na sjezdovce něco přihodilo či ztratilo, nakonec jsme všichni dorazili domů bez úhony.
Závěrem této stručné zprávy bych chtěl za celý kolektiv lyžařů moc poděkovat všem našim učitelům a učitelkám za to, že pro nás zorganizovali a prožili s námi tento skvělý lyžák.
Za účastníky lyžáku napsal Jan František Kovařík ze třídy 7. C
