Ohořelé a popadané stromy všude
Od pondělí 19. června do čtvrtka 22. června 2023 se třídy 8. A, 8. D a 9. B vydaly na vícedenní výlet do Staré Olešky u Děčína. Druhý den našeho pobytu jsme se zúčastnili exkurze do národního parku České Švýcarsko.
Po docela krátké cestě autobusem, do kterého jsme se vešli jen tak tak, jsme se dostali na Mezní Louku. Zde nás uvítal ředitel národního parku České Švýcarsko Ing. Petr Kříž, který k nám pronesl úvodní řeč. Dále nás provázela Ing. Jarmila Judová ze Správy národního parku České Švýcarsko. Nejprve nám sdělila základní informace o parku. Poté nám povídala i o velkém požáru, který vypukl 23. července loňského roku a postihl jednu osminu parku, což činí 10 km čtverečních. Požáru si všiml někdo z Německa a hned volal strážcům parku. Začalo se hasit, ale jak jsme se dozvěděli, bylo to velmi obtížné. A to hlavně kvůli nedostatku vody v místě požáru, komplikací byl i pro požárníky obtížný terén, kam bylo složité dostat techniku. Voda se nejdříve brala z malých říček. Zde ale rychle docházela, a tak vrtulníky lítaly pro vodu až k Labi nebo letadla k jezeru Milada u Ústí nad Labem. Jednou taktikou bylo orat louky, aby se požár nešířil tak rychle přes uschlou trávu. V největším nasazení požár v parku hasilo 700 lidí, 8 vrtulníků a 5 letadel. Na české straně parku byl požár uhašen až 12. srpna, na německé pak 19. srpna 2023.
Z Mezní Louky jsme se vydali na cestu Mlýnskou stezkou. Udělali jsme spoustu zastávek a dozvěděli jsme se hodně zajímavé věci. Třeba víme, že má park nová opatření, což jsou vaky s vodou, které jsou různě rozmístěny v přírodě. Další zajímavostí je, že buk jen tak rychle nechytne a neshoří, proto se i používá jako protipožární dřevo. Zato nejlépe hoří mladé jehličnany, protože jsou plné pryskyřice. Starší jehličnany už tolik ne, pryskyřice časem opadá. V parku jsou teď hodně k vidění kapradiny jako třeba hasivka orličí. Nebo náprstník červený, což je květina, která trochu vypadá jako zvonečky. Po požáru můžeme vidět i zkrutek vláhojemný. Je to takový žlutý, skoro oranžový mech. Těmto třem rostlinám se totiž daří na spálené půdě.
Po celé exkurzi se od nás u Třech pramenů paní průvodkyně odpojila a my jsme se vydali na Pravčickou bránu. Všem bylo hrozné horko, ale malinovka na vrchu všechny moc potěšila. Pak už se šlo jenom podívat na vyhlídku. Následovala příjemná cesta z kopce, příjezd autobusu a cesta zpět do kempu.
Ještě jednou moc děkujeme pracovníkům národního parku České Švýcarsko, kteří pro nás exkurzi zařídili!
Autorky textu: Adéla Kroupová, Karolína Emílie Smetanová
