Praha známá neznámá

Den po státním svátku 17. listopadu vyrážíme na v pořadí třetí třídní den, tentokrát do centra matičky stověžaté. Snad právě čtvrteční volný den způsobil, že se řada rodin rozhodla prodloužit si víkend, do toho máme i několik marodů, a tak se nás v pátek ráno na zastávce sešlo dohromady devět.

Nevadí, počasí je sice nevlídné, ale nálada je i přesto skvělá. Začínáme u Národního divadla okruhem svobody, který nás vede přes piazzettu, tedy Náměstí Václava Havla, k památníku na Národní třídě a dále do Bartolomějské ulice. Kruh se uzavřel a stojíme znovu u Národního divadla.

Pak naše kroky vedou přes Karlův most k Werichově vile, a také k nedaleké Lennonově zdi. Na chvíli postojíme u Chrámu sv. Mikuláše a přes hostinec U Dvou slunců míříme dále do sídla českých králů. Na Pražském hradě nás čeká prohlídka, tedy ta bezpečnostní. Prověření a zcela bezpeční si můžeme na IV. nádvoří vyzkoušet ozvěnu na Plečnikově schodišti. Jsme mile překvapení, že to vážně funguje, ty internety nelhaly. Na Pražském hradě máme ještě jeden cíl, a to monolit z mrákotínské žuly na třetím nádvoří. Jde o památník padlým z první světové války, který byl odhalen při desátém výročí založení Československa. Právě u něj je vrchol hradčanského kopce zvaný Žiži a právě zde měl stát dávný knižecí stolec.

Po návštěvě Pražského hradu scházíme z hlavní turistické trasy a vcházíme do malebných uliček Nového světa. V minulosti zde žil například Jan Zrzavý či Arnošt Lustig a v ateliéru tvořil svá díla Jan Švankmajer. Tato neprávem opomíjená čtvrť nás přivádí až k pálaci, jehož pompéznost způsobila rodu Černínů nemalé problémy. Ministerstvo zahraničních věcí bylo naši poslední zastávkou.

Jo a pak ještě Anděl a ta Markova patálie s batohem, ale o tom zase někdy příště.