Další návštěvy v našem čtenářském křesle (3.C)

Byli jsme moc rádi, že jsme mohli přivítat babičku naší Kačky, která nám četla pohádkový příběh z knížky Krkonošských pohádek. Pohádka se nám moc hezky poslouchala a někteří už jsme si představovali, jak na horách potkáme Krakonoše nebo jeho štěbetavou sojku. To Zarčin tatínek nás přišel trošku postrašit, protože jeho čtení z knihy Monstrózní memoáry o upířím dědečkovi, trochu děsivé bylo! Ale opravdu jen trochu. Daleko víc jsme se při čtení nasmáli! Péťův dědeček s sebou přinesl nejen čínskou pohádku, ale i pohádku O Smolíčkovi, kterou sám vymyslel a zapsal. Dozvěděli jsme se, že pohádky před spaním vyprávěl svým dvěma dcerkám (jednou z nich je Péťova maminka) a ty zase svým dětem, až z příběhů vznikla celá knížka! A to je dobře, protože Smolíček byl v dědečkově příběhu pěkné číslo! A to se nám, samozřejmě, líbilo moc! Udělalo nám velkou radost, že za námi i letos přišel pan starosta Matěj Novák, aby si vyzkoušel, jestli se něco v našem křesle nezměnilo. Přečetl nám ukázku z knihy Robopes od Davida Walliamse. Příběh psího superhrdiny v boji se superpadouchy nás bavil a nadchnul. Jestlipak knížku najdeme v břežanské knihovně, abychom se dozvěděli, jak to ve Zlotřilově vlastně všechno dopadlo! Maminka naší Aničky pro nás vybrala pohádku Tři zlaté hrušky. Zaposlouchali jsme se do slovenského jazyka a byli překvapeni, nebo možná ani moc ne, že rozumíme téměř každému slovu! A výrazy, o kterých jsme pochybovali, nám Anička a Zuzka vysvětlily. Pohádka byla plná moudra a dobrých skutků. A tak to má ve správných pohádkách být! Paní zástupkyně Zapotilová nás zase seznámila s moc zajímavou knihou To je metro, čéče. Byla plná pozoruhodných informací o pražském metru. A my jsme se díky hlavnímu hrdinovi Karlu Kroupovi a jeho dědečkovi mohli podívat i do tunelů, chodeb a velína podzemní dráhy. Na závěr jsme si ještě stihli popovídat o našich zážitcích s cesty metrem. A nejen tím pražským. Čtenářské křeslo nyní stojí opuštěné na chodbě a čeká na další návštěvu. My si tedy myslíme, že ještě nějaká bude, protože to by přece paní učitelka křeslo odnesla a nenechávala jen tak stát u naší třídy. No, necháme se překvapit!