Mezigenerační spojení v Dolních Břežanech – teenageři převyprávěli příběh Marie Hnatyšanové
V úterý 16.12. 1941 se do rodiny Tomaštíkových žijících ve Spytihněvi narodila dcera Marie. Ani její tatínek, jenž se vyučil u Bati, ani její maminka, jež byla učitelkou na základní škole, se bohužel nevyhnuli negativnímu styku s komunisty, kteří se moci v Československu chopili, když bylo Marii 7 let. Své dětství na vesnici nedaleko Zlína popisovala jako krásné. Se svými vrstevníky bruslila na zamrzlé vodní ploše, hrála venkovní i vnitřní hry.
Vystudovala konzervárenství – tehdy neatraktivní obor určen převážně pro děti z neangažovaných rodin. Následně dostala umístěnku a musela se přesunout do Prahy. Hlavní město vzdáleno 300 km od domova svou rušností se Spytihněví vyloženě kontrastovalo, Marie tu nakonec zůstala a v Praze našla práci, manžela, domov i zalíbení.
Po narození dvou dcer Marie (už Hnatyšanová) v naději vyhlížela šanci na dlouho očekávanou změnu. Jenže po srpnu 1968 se svobody místo postupného uvolňování znovu omezily, ba ještě zpřísnily. V době takzvané normalizace se rodina musela vypořádat například s důvěrníky donášejícími na své sousedy, nepřijetím dcery na vysněnou školu a dalšími nešvary doby.
Tento příběh měla pětice žáků ze ZŠ Dolní Břežany možnost předat dál. Vít David, Anna Halbichová, Denisa Kapitánová, Jan F. Kovařík a Dominika Macáková spolu s panem učitelem Filipem Procházkou po dobu 7 měsíců pracovali na celostátním vzdělávacím projektu Příběhy našich sousedů, jehož součástí byl nejen rozhovor s pamětnicí. Osmáci a deváťáci museli ze záznamu rozhovoru (trvajícího přibližně hodinu a půl) sestříhat desetiminutovou výběrku, ze které pomocí záznamu, fotek poskytnutých paní Hnatyšanovou, své kreativity a hlasů vytvořili výslednou videoreportáž přibližující skrze příběh Marie Hnatyšanové i život v totalitním režimu. K výslednému videu, fotografiím i podrobnějšímu životopisu pamětnice se dostanete přes tento odkaz.
Myslím, že mohu za všechny členy týmu říct, že to byla opravdu jízda. Někteří z nás rozhodně neočekávali to enormní množství práce, které jsme do projektu vložili. Z desítek, ba stovek hodin vymýšlení otázek, přípravy techniky, sestavování scénáře, střihu záznamu, nahrávání a znovu střihu vyšlo video o pěti minutách a 47 sekundách. Příběh Marie Hnatyšanové by se rozhodně také dal vyprávět hodiny a hodiny. Jsme všichni rádi a poctěni, že jsme mohli její příběh naší a nadcházejícím generacím předat a že takovýto unikátní příběh zůstane zachován.
