Poznáváme významné osobnosti českého národa

Na slíbenou prohlídku překrásných prostor Národního muzea jsme se velmi těšili. Po poměrně náročné cestě jsme se nemohli dočkat, až se otevřou dveře Historické budovy a my budeme smět vstoupit. Již v předsálí se nám zatajil dech. Obrovské výstavní prostory, muzejní vůně a ticho nás obklopily a my jsme plni očekávání odcházeli za slečnou lektorkou, abychom se dozvěděli co nejvíc informací o všem kolem nás. Slečna nás dovedla do Panteonu, kde jsme si prohlédli busty a sochy velikánů naší kultury. S některými jsme se seznámili i podrobněji,když jsme pracovali s informacemi v listech. Mnohé jsme znali z hodin vlastivědy a souhlasně pokyvovali hlavou. Na závěr si pro nás slečna lektorka připravila "lahůdku", na kterou vykulila oči i paní učitelka. Jedna ze soch patří  panu Františku Palackému (toho ještě neznáme; budeme si o něm vyprávět až později). Ten si velmi oblíbil všechny expozice Národního muzea tak moc, že jim daroval něco neuvěřitelného - svůj mozek. A tak tam v přídavném pultíku u jeho sochy mají tento neobvyklý dar. Naštěstí není vidět, protože to by našim holkám asi dnešní svačina nechutnala ;).

Jelikož nám zbylo ještě trochu času, dopřáli jsme si také rychlou prohlídku kabinetu hornin a minerálů, obdivovali jsme mamutí kožich a prolétli jsme od čtvrtihor až k expozicím o vzniku života na Zemi. Nevynechali jsme samozřejmě obchůdek se suvenýry a malé občerstvovací zastaveníčko. Na cestu zpět se nám moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Ve škole nás čekal oběd a odpolední vyučování. A čemu jsme se věnovali na odpoledce? No přece vlastivědě - té není nikdy dost! :) :) :)